Kontrolní zkoušky zhutnění

Provádí akreditovaná zkušební laboratoř Minquest č. 1618.
  • zemní pláň a konstrukční vrstvy pozemních komunikací
  • zásypy stavebních rýh a výkopů pro inženýrské sítě, kanalizace, vodovody
  • násypy zemních těles
  • podloží podlahových desek výrobních hal a občanských staveb
  • stanovení vlhkosti hutněných vrstev

Statická zatěžovací zkouška

  • Standardně používaná zkušební metoda, která poskytuje okamžitou informaci o dosažené míře zhutnění.
  • Hodnoty ze statické zatěžovací zkoušky jsou kompatibilní a jsou uváděny v požadavcích na kvalitu zhutnění u naprosté většiny staveb.
  • Provádí se podle metodiky ČSN 73 6190 kruhovou deskou o průměru 300 nebo 357 mm.
  • Pro provedení zkoušky je nutná protizátěž - naložený nákladní vůz, bagr, traktorbagr.
  • Výsledkem zkoušky je písemný protokol, který zahrnuje interpretaci, zda míra zhutnění zkoušené vrstvy vyhovuje požadovaným hodnotám.

Rázová (dynamická) zatěžovací zkouška

  • Rychlá a nenáročná zkušební metoda, kterou se stanovuje rázový modul deformace hutněné vrstvy.
  • Rázová zatěžovací zkouška se většinou využívá pouze pro orientační posouzení účinnosti procesu hutnění.
  • Provádí se podle ČSN 73 6192 zařízením lehká dynamická deska (LDD).
  • Výhodou této metody je, že ji lze aplikovat i ve stísněných podmínkách, např. v hlubších úrovních zásypů stavebních rýh pro kanalizaci, vodovody, atd.
  • Pro interpretaci výsledků rázové zatěžovací zkoušky je nutné korelovat naměřené hodnoty s hodnotami ze zkoušek, provedených na totožné vrstvě, standardní metodou (např. statickou zatěžovací zkouškou).

Stanovení míry zhutnění D a relativní ulehlosti ID

  • Standardní "přímá" zkušební metoda, založená na stanovení dosažené objemové hmotnosti zhutněné vrstvy (u soudržných zemin) nebo její relativní ulehlosti (u nesoudržných, např. písčitých zemin) podle ČSN 72 1010.
  • Pro interpretaci výsledků zkoušek je nutné předem na dané zemině provést laboratorní zkoušku zhutnitelnosti Proctor standard (soudržné zeminy) nebo zkoušku minimální a maximální ulehlosti (nesoudržné zeminy).
  • Při stanovení míry zhutnění D se jako doplňující parametr, určující kvalitu zhutněné vrstvy, vyhodnocuje vlhkost zeminy W a vlhkostní rozdíl vzhledem k vlhkosti optimální podle zkoušky Proctor standard.
  • Nevýhodou zkušebních metod, založených na stanovení parametrů D a ID je jejich časová náročnost.
  • Stanovení vlhkosti se provádí podle ČSN CEN ISO/TS 17892-1.

Stanovení vlhkosti W

  • Kontrolní stanovení vlhkosti W zhutněné zeminy a její porovnání s vlhkostí optimální Wopt, podle předem provedené zkoušky zhutnitelnosti Proctor standard, se využívá zejména při stavbě vysokých násypů ze soudržných, hlinitých nebo jílovitých zemin.
  • Dodržením vlhkosti hutněné zeminy v mezích, stanovených normou nebo příslušnou projektovou dokumentací, se zejména zamezuje nepřípustným následným deformacím zemních těles násypů/zásypů v důsledku dodatečné konsolidace zemin, spojené s jejich sedáním nebo naopak bobtnáním.